Libyjský ministr zahraničí Mohamed Abdelazíz na zasedání ministrů zahraničí států Arabské ligy oznámil svou podporu obnovení libyjské monarchie. Je to naděje pro chaosem zmítaný stát?
Návrat monarchie dynastie al-Senussi je dnes jediným řešením a garancí návratu stability a bezpečnosti do Libye. Byly už navázány potřebné kontakty a jsme ve styku s hodnostáři a kmenovými náčelníky v Libyi a také s dědicem krále, princem Mohammedem, který žije v zámoří, uvedl. Doplnil také, že také mnozí kmenoví šejkové, kteří mají vzpomínky na dobu monarchie, by tento systém preferovali.
Nová ústava Libye, jejíž příprava probíhá, by měla vycházet z ústavy Libyjského království roku 1951, která je mnohými považována za nejlepší, jaká kdy v tomto regionu platila.
Po svržení Kaddáfího režimu v roce 2011 se Libye propadla do chaosu: Vládu v zemi sice oficiálně drží Národní přechodná rada, ale její moc mimo Tripolis je slabá a nedaří se prosazovat její moc vůči ozbrojeným milicím bývalých povstalců, které se od revoluce nadále nedaří demobilizovat. Právě ministr Abdelazíz je známý snahou tyto místní obyvatele, kteří se podíleli na svržení Kaddáfího režimu a často se identifikují s jednotlivými lokálními kmeny, integrovat do struktury nového státu namísto jejich marginalizace. Zatím však stále sílí odstředivé tendence jednotlivých částí Libye a analytici usuzují, že jestli se centrální vládě nepodaří prosadit přesvědčivý model federalizace, hrozí státu rozpad na tři historické provincie, nebo v horším případě naprostá fragmentace na způsob Somálska.
znak Libyjského království
A právě za možnou cestu k řešení se považuje obnovení konstituční monarchie s jednotícím prvkem v podobě panovníka. Monarchie je skutečně mnohými Libyjci považována za symbol jednoty a dobu vlády krále Idríse (1951-1969), kdy stát získal samostatnost a konsolidoval se jako samostatné království, dodnes vnímají jako doba míru a prosperity. Král odvozoval svou autoritu i od toho, že byl vůdcem v Libyi rozšířeného typického politicko-náboženského hnutí Senussiů založeného na počátku 19. století, pro něž je typický umírněný výklad islámu, inspirovaný súfijskými řády. Královská dynastie Senussi pak byla pro Libyjský stát symbolem národní jednoty.
Ministr Abdelazíz, který o možnostech obnovení monarchie jedná s Idrísovým prasynovcem a dědicem, princem Mohammedem, usuzuje, že federalizace po vzoru ústavy z roku 1951 by zajistila jednotlivým provinciím dostatečnou samosprávu, zatímco král v čele státu by zůstával symbolem, se kterým by se mohl identifikovat každý: Rozdělení Libye jako konstitučního království je cestou ke sjednocení země.
Mohlo by obnovení monarchie napomoci stabilizovat situaci v Libyi? Jistěže samotné postavení králova dědice do čela státu by neznamenalo zázračné vyřešení všech problémů, se kterými se Libye potýká. V současné situaci Libye by však žádná šance na vylepšení situace neměla být odmítána. A třeba se ukáže, že instituce se skutečnou místní tradicí by mohla být úspěšnější než pouhá snaha o importování západních modelů vlády (faktem je, že většina arabských států, ve kterých byla monarchie svržena, se od té doby zmítá mezi socialistickými experimenty, vojenskými diktaturami a islámským fundamentalismem, zatímco demokratická vláda tam zrovna mnoho úspěchů nezaznamenala).
Zdroje: Magharebia, Al-Monitor, Gatestone Institute
