Pátek 17. září 2021, svátek má Naděžda
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 17. září 2021 Naděžda

Pár poznámek k novému papeži

20. 03. 2013 16:00:00
Tak už je to týden, co máme nového papeže. Za tu dobu byly popsány stohy papíru o tom, čím vším je první, nakolik bude jiný, co všechno změní a co ne. Některé zajímavé postřehy ale v té záplavě zapadly.
Bingo o konkláve

Je až úsměvné, nakolik většina médií dokáže poměřovat otázky papežství a katolické církve jenom banálním měřítkem toho, o čem je obvyklé pořizovat zpravodajství. Platilo to už při konkláve, kdy se různí analytici sestavováním všemožných seznamů favoritů a jejich šancí snažili napasovat výběr náměstka Kristova na schémata, která známe z prezidentských a dalších voleb, aniž by si uvědomovali, o jak odlišnou událost se jedná. Skoro se divím, že ještě žádná šikovná agentura nevydala nějaký průzkum volebních preferencí mezi kardinály. Prognostici však jako obvykle selhali a ani ne po dvou dnech se biskupem římským stal někdo úplně jiný než jejich „favoriti“.

A totéž platí i o mediálním hodnocení nového papeže. Z toho, o co se média zajímají, se zdá, jako by jediné podstatné bylo to, co aspoň trochu souvisí se sexem. Případy sexuálního zneužívání jsou samozřejmě vážná věc, kterou nový papež bude muset řešit (a je jenom dobře, že František je podle všeho muž, který se dokáže k problému rázně postavit), ale co všechna ta další „velká témata“? Když se někdo pozastavuje nad tím, že ani nový nejvyšší pontifik kupodivu nejspíš neprovede „nutné“ změny, aby církev šla „s dobou“ – podpora umělých potratů, sňatky homosexuálů, vysvěcování žen na kněžky či zrušení celibátu – tak nejspíš nechápe podstatu učení církve. Zpráva o tom, že papež nehodlá takové změny katolických dogmat učinit, má asi takovou informační hodnotu, jako že čeští poslanci kupodivu nehodlají odhlasovat zrušení Prahy, nebo že přes všechny vědecké výzkumy se zatím nepodařilo prokázat, že každý člověk má tři ruce. Církev je instituce existující už dva tisíce let a během této doby přežila vzestup a pád několika říší a mnoho radikálních přeměn celé společnosti; v této perspektivě bychom měli poměřovat módní intelektuální trendy posledních pár desetiletí. Církevní učení samozřejmě není neměnné, ale vyvíjelo se a rostlo postupně, jako hledání pravdy za přispění největších vzdělanců a myslitelů, které Evropa zrodila. Kde berou zastánci „progresivních“ a „moderních“ ideologií přesvědčení, že by měla církev obrátit své učení vzhůru nohama, aby mohla „jít s dobou“?

papež František
papež František

Církev samozřejmě potřebuje reformu, potřebuje změny, ale ne takové, které si představují propagátoři potratů či kněžek. Doporučuji velmi zajímavý rozhovor s americkým historikem Charlesem Coulombem (člověkem s hlubokými znalostmi fungování církve a římské kurie), podle něhož už Benedikt XVI. rozběhl ambiciózní projekt vnitřní reformy církve a důvodem jeho abdikace mohlo být přání, aby v čele církve stanul muž dostatečně energický, aby dokázal tuto reformu aktivně uskutečnit. O tom, že se nový papež chce skutečně cestou reformy vydat, vypovídá i jeho jméno; svatý František z Assisi totiž nebyl jenom skromný milovník přírody, ale také reformátor, který osobní vírou a pokorou dosáhl více než mnozí velcí teologové (a zároveň se na rozdíl od pozdějších protestantských reformátorů nesnažil prosazovat své myšlenky navzdory stávající církvi). Navíc, jak Charles Coulombe upozornil, všechna výše zmíněná volání po „modernizaci“ katolických dogmat vycházejí právě z těch oblastí (jako Evropa či USA), kde ať se nám to líbí nebo ne, církev stagnuje a zažívá odliv věřících, zatímco skutečně dynamicky se rozvíjí v Africe, Latinské Americe, nebo i některých částech Asie (kde dominují zcela jiné problémy). Bylo by proto naivní se domnívat, že naše milá Evropa bude i v následujících desetiletích udávat tón.

V souvislosti s novým papežem mne také zaujala jedna pozoruhodná náhoda; zatímco jsem dokončoval svůj minulý článek o britsko-argentinském sporu o Falklandy, aniž bych o tom věděl, ve Vatikánu právě vrcholila nová volba prvního papeže pocházejícího z Argentiny. A politické reakce na sebe samozřejmě nenechaly dlouho čekat. Argentinská prezidentka, která měla s bývalým arcibiskupem Buenos Aires chladné vztahy kvůli sociálním otázkám, neváhala z jeho zvolení papežem vydobýt politické body siláckými prohlášeními, že papež podpoří argentinské zájmy, a i česká média ochotně tuto agendu převzala šokujícími titulky jako Papež se stane nečekaným hráčem v argentinském boji o Falklandy. Podle všeho ale u teatrálních prohlášení argentinských politiků zůstane. Bez ohledu na to, jaké byly v minulosti osobní názory Jorgeho Marii Bergoglia, role papeže jako hlavy státu Vatikán, natož pak hlavy celosvětové katolické církve je jiná, než zapojovat se do dvoustranných mezinárodních sporů a hájit zájem jednoho státu.

ekumenický patriarha Bartoloměj I.
ekumenický patriarha Bartoloměj I.

Poslední pozoruhodná událost v souvislosti s novým papežem, kterou bych chtěl zmínit a která opravdu do značné míry ušla pozornosti, ačkoli by mohla mít značný význam pro budoucnost, je účast ekumenického patriarchy Konstantinopole, Bartoloměje I. (a dalších představitelů východních církví, mimo jiné patriarchy Arménské apoštolské církve, Karekina II.) na inaugurační mši papeže Františka. Je to vůbec poprvé od velkého schizmatu roku 1054 (rozdělení katolické a pravoslavné církve), kdy se konstantinopolský patriarcha zúčastnil inaugurace papeže. Přestože jeho role v rámci pravoslavného společenství není natolik výlučná jako role papeže v katolické církvi, je konstantinopolský patriarcha uznáván jako nejvyšší představitel pravoslavné církve. A jeho účast na bohoslužbě v Římě není žádná náhodná událost; snaha o hledání porozumění mezi východní a západní církví je patrná už mnoho let a byl to opět papež Benedikt XVI., který v tomto směru odvedl natolik velký kus práce, že podle některých prohlášení jak z katolické, tak pravoslavné strany jsou si nyní obě církve tak blízké, jak nebyly posledních tisíc let. Možná právě úbytek světské moci umožnil překonat rozpory, které se zdály jako nepřekonatelné, a soustředit se na to, co je skutečně podstatné. Mimochodem, skutečnost, že nový papež preferuje označení sebe sama jako biskupa Říma (ostatně první v pořadí jeho oficiálních titulů), což je trnem v oku některým tradicionalistům, může být právě i vstřícným krokem vůči pravoslavné církvi. Někteří znalci církevních dějin dokonce odhadují, že nastává čas k novému církevnímu koncilu, jehož cílem by mělo být konečné překonání rozporů mezi Východem a Západem. To je představa, která není zdaleka tak nemyslitelná, jak by se na první pohled mohlo zdát; v prvních čtyřech stoletích po schizmatu existovalo mnoho pokusů o sjednocení církve ze strany papežů, patriarchů i byzantských císařů. Nakonec se to téměř podařilo na koncilu ve Florencii (1431–45); bohužel krátce poté (roku 1453) padla Konstantinopol, zanikla Byzantská říše a muslimským Turkům byla možnost sjednocení křesťanů trnem v oku, a tak byly všechny podobné snahy na mnoho staletí zablokovány. V současnosti však leccos naznačuje, že bychom se mohli dočkat zajímavého vývoje. Inu, uvidíme.

Autor: Matěj Čadil | středa 20.3.2013 16:00 | karma článku: 25.71 | přečteno: 1331x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Jindřich Kubánek

Zkreslené vidění - Zeptej se psychiatra

Psychiatra by potřebovalo daleko více lidí, než si to myslí. Protože každý se má za zdravého, odolného a soudného. Tedy téměř každý. A někdo ví, že náhradní hlava se nedá koupit v každém Tescu.

17.9.2021 v 13:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 38 | Diskuse

Jaroslav Herda

Domácí úkoly od Parlamentních listů jsem nezvládl.

Stát pro mne není nějaký hej nebo počkej. Proto by mě ani nenapadlo ho žádat, aby s těmi volbami počkal až do chvíle, až si budu jistý, že chápu, co se to u nás vlastně děje.

17.9.2021 v 11:33 | Karma článku: 8.04 | Přečteno: 181 |

Vladimíra Bošková

Kdo a kde nesmí do bordelu

Německé spolkové země zavedly šikanu neočkovaných a neuzdravených. Švýcarský politik navrhl zkrátit platnost covid-pasu uzdraveným i očkovaným. Ministr Vojtěch nezná vlastní pravidla?

17.9.2021 v 10:08 | Karma článku: 13.58 | Přečteno: 327 | Diskuse

Michael Laitman

Starý svět umírá a rodí se nový

Každé léto (z nějakého důvodu bývá bouřlivější než zima) máme pocit, že je to čím dál horší – že jsou horší požáry, horší povodně, a také se zhoršují krize vyvolané člověkem.

17.9.2021 v 7:50 | Karma článku: 19.85 | Přečteno: 291 | Diskuse

Vladimir Rogalewicz

COVID: Kolik procent obyvatel má být naočkováno?

Podle ministerstva zdravotnictví potřebujeme, aby bylo naočkováno 70, 75, nebo možná dokonce 85 % obyvatel. Kolik lidí to ale ve skutečnosti je a jak se k těmto číslům blížíme?

17.9.2021 v 0:48 | Karma článku: 9.46 | Přečteno: 381 | Diskuse
Počet článků 126 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3824

Blog na iDnes.cz mám už nějakých pár let, ale v poslední době píšu jen tu a tam, když se sejde nápad a trocha času, což nebývá zas tak často.
Zabývám se grafickým designem a tvorbou internetových stránek, rád fotím, kreslím a maluju. Budu rád, když se podíváte na mé internetové portfolio, případně na galerii mé tvorby na deviantArtu. Provozuji web www.angrenost.cz, zabývající se světem J. R. R. Tolkiena, včetně encyklopedie, slovníku, ilustrací, diskusního fóra a dalšího. Jsem autorem webu Promonarchii.cz, která si klade za cíl představit myšlenku monarchie jako zcela moderního systému, který může i v současnosti nabídnout mnoho předností v porovnání s republikou.
Jsem členem politické strany Koruna Česká a občanského sdružení Campamento '99

Najdete na iDNES.cz