Před 80 lety zemřel belgický král Albert I.

17. 02. 2014 14:30:00
Dnes uplynulo 80 let od smrti belgického krále Alberta I. V Belgii je obdivován pro chrabrost za 1. sv. války. Pro nás je zajímavé, že jeho život je v mnoha detailech podobný našemu poslednímu králi, Karlovi I.
Král Albert I.

Budoucí král se narodil 8. dubna 1875. Mezi jeho koníčky patřilo horolezectví, které se mu stalo osudným. Byl hluboce věřícím katolíkem a důkladně se připravoval na svůj budoucí úkol; měl velký zájem o zlepšení situace dělníků v Belgii a před nástupem na trůn často inkognito navštěvoval továrny a dělnické čtvrti, aby poznal tamní životní podmínky. Navštívil také Belgické Kongo a navrhl reformy pro ochranu domorodců a podporu rozvoje této kolonie. Nastoupil na trůn po smrti svého strýce, krále Leopolda II. (Stejně jako Karel I. nebyl v době svého narození jasným následníkem trůnu, ale králův jediný syn Leopold, jeho bratr a Albertův otec Filip i Filipův starší syn Balduin zemřeli dříve).

Na počátku první světové války se Německé císařství rozhodlo neuznat mezinárodní smlouvy o neutralitě Belgie a využít její území pro překvapivý útok na Francii (Schlieffenův plán). Proti tomu se však Albert císaři Vilémovi II. ohradil výrokem Belgie je národ, nikoli silnice, a sám se postavil do čela belgické armády (stejně jako Karel I. a na rozdíl od většiny vůdců válčících mocností měl tedy zkušenost s frontovými boji). Zadržel německou armádu dostatečně dlouho, aby se vojska Dohody připravila na německý útok v bitvě na Marně. Nakonec byly belgické síly zatlačeny na úzký pruh země na severozápadě u pobřeží Severního moře a v těchto pozicích se udržely po zbytek války, přičemž král po celou dobu bojoval spolu se svými jednotkami.

Podobně jako náš císař a král Karel I. se i král Albert I. obával hrůz, které může válka způsobit, a pokoušel se využít diplomatických cest k dojednání „míru bez vítězů“ (mimochodem, princ Sixtus Bourbonsko-Parmský, bratr císařovny Zity, jehož prostřednictvím se Karel I. pokoušel o mírová jednání, sloužil právě v belgické armádě). Bohužel jak Německo, tak Dohodové mocnosti se dosud upínaly na možnost svého vítězství a o mír nestály. Na konci války vedl král Albert I. závěrečnou ofenzívu, při které osvobodil celé území Belgie a vstoupil do Bruselu jako národní hrdina (zatímco Karel I. byl odstaven od vlády a nakonec vyhnán ze své vlasti; na rozdíl od něj měl Albert I. to štěstí, že skončil na straně vítězů).

Po válce, v roce 1919, ze zúčastnil Pařížské mírové konference, kde usiloval hlavně o zajištění prosperity a bezpečnosti Belgie prostřednictvím válečných reparací a navrhoval vytvoření nárazníkového státu na levém břehu Rýna, důrazně však odrazoval mocnosti od příliš drastických sankcí vůči Německu, které by mohly vyprovokovat touhu po odvetné válce (což se ukázalo jako opodstatněné) a také varoval před tím, že sesazení středoevropských panovnických dynastií a především rozbití habsburského soustátí je ohrožením budoucího míru a stability v Evropě (což byla také jasnozřivá předtucha). Bohužel, přestože Belgie byla vnímána jako hlavní oběť války a král si získal velkou popularitu, jeho rady měly malý vliv, protože rozhodující mocnosti, především Francie, měly už vlastní vizi nového řádu v Evropě.

Stejně jako Karel I., i Albert I. zemřel předčasně, byť v o něco vyšším věku. Zatímco náš král zemřel ve vyhnanství na Madeiře v nuzných podmínkách na zápal plic, belgickému králi se stal osudným jeho koníček, horolezectví. Po válce slezl několik náročných útesů ve Švýcarsku a Tyrolsku. Smrt jej ale 17. února 1934 dostihla na domácí půdě, v jeho oblíbených skalách Marche les Dames v Ardenách na východě Belgie, když vystupoval na k místu La vieux bon Die, kde bylo nalezeno jeho bezvládné tělo po pádu z téměř dvacetimetrové výšky. Vzhledem k absenci svědků tragédie se vyrojilo několik teorií o tom, že král Albert byl zavražděn, což ale není příliš pravděpodobné. Smrt krále Alberta šokovala svět a byl hluboce oplakáván v Belgii i v zahraničí.


O Karlovi I., jsem psal například v článku Devadesáté výročí smrti posledního českého krále

Autor: Matěj Čadil | pondělí 17.2.2014 14:30 | karma článku: 13.29 | přečteno: 402x

Další články blogera

Matěj Čadil

95 let od smrti posledního českého krále

Zatímco nás příroda těší začátkem jara a 1. duben je spojený s aprílovými žerty, není špatné na chvíli si připomenout i jedno trochu smutnější výročí. Víte, že dnes je to právě 95 let od smrti posledního českého krále?

1.4.2017 v 13:30 | Karma článku: 24.89 | Přečteno: 1202 | Diskuse

Matěj Čadil

Sto let od poslední korunovace

Letos se připomínalo 180 let od poslední české korunovace krále Ferdinanda V. roku 1836. Dnes je to ale právě 100 let, kdy byl náš panovník (císař Karel I.) naposledy korunován – byť jen korunou uherskou.

30.12.2016 v 15:00 | Karma článku: 29.33 | Přečteno: 926 | Diskuse

Matěj Čadil

70 let vlády

Po dlouhé nemoci dnes zemřel nejdéle vládnoucí panovník současnosti, thajský král Pchúmipchon Adunjadét. Na trůně seděl 70 let. Při pohledu na naše prezidentské volby kažých pět let může člověk takovou kontinuitu jen závidět.

13.10.2016 v 16:00 | Karma článku: 25.40 | Přečteno: 382 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Aleš Presler

Před dvěma roky spáchal sebevraždu bloger Jaroslav Janota (upravený text).

„Samozřejmě jako rozpočtové odpovědný občan vím, jak se legálně vyhnout nástupu do vězení a ušetřit tak českým daňovým poplatníkům náklady za můj pobyt ve věznici s ostrahou. Bohužel tento způsob je opravdu až příliš definitivní.

20.1.2019 v 21:34 | Karma článku: 14.82 | Přečteno: 358 | Diskuse

Bernadeta Kurešová

Jan Palach jako vzor pro mládež? Hra s ohněm

Jsme si jistí, že po týdnu nekritické glorifikace Palachova činu mladí chápou rozdíl mezi sebevraždou a obětí? Mezi hrdinstvím a zbabělostí? Mezi dneškem a dobou před padesáti lety?

20.1.2019 v 20:42 | Karma článku: 24.52 | Přečteno: 386 |

Vladimír Havránek

Komentování sjezdového lyžování, aneb horor v ČT pokračuje.

Zlatá medaile Ester Ledecké na ZOH v super G byl jeden z největších sportovních zážitků. V protikladu bylo snad jen komentování Lucie Pešánové. Na zlaté jízdě nenechala nitku suchou. K dalšímu přenosu sjezdového lyžování

20.1.2019 v 13:34 | Karma článku: 40.52 | Přečteno: 3996 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Nakupování jako vlastizrada?

Začátkem ledna otevřel Rami Levy, jeden z největších izraelských byznysmenů v oblasti výstavby maloobchodních řetězců, nové nákupní centrum na severu Jeruzaléma, ve čtvrti Atarot.

20.1.2019 v 12:50 | Karma článku: 18.15 | Přečteno: 392 | Diskuse

Jan Ziegler

Srovnávat Palachův týden a protesty žlutých vest je hodně hloupé

Přehlídka mimořádné komunistické policejní brutality se odehrála tenkrát před třiceti lety v Praze na Václavském náměstí v rámci Palachova týdne. Lidé si připomínali památku studenta Jana Palacha.

20.1.2019 v 12:18 | Karma článku: 17.75 | Přečteno: 405 | Diskuse
Počet článků 126 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3787

Blog na iDnes.cz mám už nějakých pár let, ale v poslední době píšu jen tu a tam, když se sejde nápad a trocha času, což nebývá zas tak často.
Zabývám se grafickým designem a tvorbou internetových stránek, rád fotím, kreslím a maluju. Budu rád, když se podíváte na mé internetové portfolio, případně na galerii mé tvorby na deviantArtu. Provozuji web www.angrenost.cz, zabývající se světem J. R. R. Tolkiena, včetně encyklopedie, slovníku, ilustrací, diskusního fóra a dalšího. Jsem autorem webu Promonarchii.cz, která si klade za cíl představit myšlenku monarchie jako zcela moderního systému, který může i v současnosti nabídnout mnoho předností v porovnání s republikou.
Jsem členem politické strany Koruna Česká a občanského sdružení Campamento '99

Najdete na iDNES.cz