24 týdnů staré nenarozené dítě
Skupina investigativních žurnalistů sbírala asi tři roky informace o praktikách na amerických potratových klinikách, natočila stovky hodin videozáznamů a nyní začala plody své práce zveřejňovat. Ze záznamů vyplývá, že představitelé Planned Parenthood (česky „Plánované rodičovství“) se nejen dopouštěli ilegálního obchodu s orgány a tkáněmi potracených dětí pod záminkou vědeckého výzkumu, ale také cíleně prováděli potraty takovým způsobem, že porušovali jak americké zákony tak i svůj vlastní etický kodex, jen aby dosáhli maximální kvality „vzorků“ a tím i maximálního výnosu. Kromě skrytou kamerou pořízených rozhovorů s manažery a lékaři můžeme slyšet i výpověď bývalé zaměstnankyně a také vidět obzvláště drastické scény, kde se laboranti přehrabují roztrhanými zbytky tělíčka plodu, vtipkují nad nimi a hodnotí kvalitu orgánů. Všechna zatím zveřejněná videa můžete vidět na oficiálním YouTube kanálu Center for Medical Progress, ale některé části opravdu nejsou pro slabší povahy.
Po zveřejnění videí se v americké veřejnosti strhla vlna pobouření a znechucení. Představitelé Planned Parenthood popírají a mlží, postupně zveřejňovaná videa je usvědčují ze lží, někteří politici se staví na jejich obranu, jiní dávají najevo rozhořčení, úřady začínají vyšetřovat, právníci pracují na plné obrátky a videa na YouTube už mají miliony zhlédnutí. (A další části mají následovat, prý ještě závažnější.)
Nabízí se ale jedna zásadní otázka: Proč všechno to pobouření?
Jen čistě proto, že zmíněná organizace porušila současné zákony? Kdyby byli o něco skromnější, nesmlouvali s kupci o prodeji orgánů a šikovněji drželi své praktiky v mezích zákona, bylo by všechno v pořádku? Anebo je nějaký jiný důvod, proč být znechucen z pohledu na lékařku líčící nad mísou salátu a se sklenkou červeného vína vysávání mozků a drcení páteří, nebo na laboranta předvádějícího kvalitu očních bulv a ledvin něčeho, co nejspíš ještě před pár hodinami bylo živoucí lidskou bytostí v lůně své matky? V tom případě bychom si ale měli ujasnit základní věci:
Pokud je potrat obecně považován za právo a otázku svobodné volby (typicky „žena má právo rozhodovat o svém těle“), znamená to, že je svobodně možné plod usmrtit. Tedy není pokládán za lidskou bytost, jíž by náležela taková lidská práva jako právo na život (proto se zastánci potratů vyhýbají slovu „dítě“ a preferují „embryo“, „plod“, nebo prostě „shluk buněk“). Pokud ovšem to, co je při potratu odstraněno z těla ženy, není člověk, proč bychom pak k tomuto biologickému materiálu měli cítit jakékoli ohledy nebo mu přiznávat zákonnou ochranu? Proč bychom ho neměli výhodně zužitkovat?
Na druhou stranu, pokud nám využití potratů pro výnosný byznys připadá neetické, pokud se nám cílené těžení lidských orgánů na prodej biotechnologickým firmám zdá odporné, pokud nám vadí pohled na pozůstatky po potratu a třeba i provokativní výstavy fotografií některých pro-life aktivistů, protože nám přijdou nechutné, měli bychom si přiznat nepříjemnou pravdu: Nechutné jsou proto, že se jedná o mrtvá lidská těla. Těla nenarozených dětí. Dětí, které byly chladnokrevně usmrceny na potratových klinikách, protože jim nebylo přiznáno právo na život.
Schvalovat potraty a zároveň se rozhořčovat nad současnými odhaleními je asi podobné, jako když se člověk podívá na dokument o životě vězňů v Osvětimi a je šokován a zděšen. V jistém smyslu to samozřejmě šokující je, ale co jiného člověk může čekat? Vždyť šlo o vyhlazovací tábor, určený k cílenému zabíjení statisíců lidí. Když si tu skutečnost člověk uvědomí, neměly by ho šokovat další detaily, které z toho vyplývají.
A stejné je to s potratovým průmyslem: Můžete si přiznat, že se jedná o zabíjení dětí a že zabití lidské bytosti je prostě zlé. Pak je přirozené být znechucen, pobouřen a rozhořčen z každého odhalení neblahých souvislostí. Anebo můžete potraty přijmout jako pokrok a lidské právo, ale pak by vás neměly šokovat důsledky. Já v tom mám celkem jasno. Co vy?
