Pevná ruka nad Véčkaři

Také obdivujete krásný způsob, jak se úspěšná firma Věci veřejné vypořádala s hanebným přeběhlictvím?

Rostoucí preference Věcí veřejných po uznání jejich "volitelnosti" v médiích ukazují, že šanci zasáhnout do reálného rozhodování by za tuto firmu (pardon, stranu) mohli mít nejenom zkušené osobnosti a ostřílení podnikatelé jako Vít Bárta, Jaroslav Škárka, Radek John, nebo Josef Dobeš, kteří chápou, co je pro VV dobré, ale také lidé nezkušení, kteří nevědí, jak to v životě chodí a mohli by třeba omylem odhlasovat kdejakou hloupost. Nebo dokonce — považte — myslet si, že za svůj mandát nevděčí straně, ale voličům.

Naštěstí ale Věci veřejné na své kandidáty myslí a starají se, aby se nedostali do takových nesnází. No pomyslete, jaké by to bylo, kdyby při schvalování nějakého zákonu ve sněmovně takový nový poslanec za VV najednou chudák nevěděl, jestli má hlasovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nebo podle usnesení strany.

Navíc je tu další přednost: Véčkaři se nenechají svazovat takovým zastaralým konceptem, jako je hlasování poslanců jen podle stranického programu. Vždyť program Věcí veřejných je nesmírně flexibilní a může se příležitostně upravit podle momentální potřeby. Představte si, jaké dilema by pak poslanci mohli mít, podle jakého programu vlastně zrovna mají hlasovat.

Naštěstí na to moudří vůdcové Věcí veřejných myslí a takové trable chtějí budoucím poslancům ušetřit. Ti se díky tomu nebudou muset trápit tím, jak hlasovat co nejlépe — bude jim stačit řídit se pokyny vedení. Zlí jazykové sice tvrdí, že je takový postup protiústavní, ale takovým pomluvám vůbec nevěřte; hlavně že VV prostě nebudou mít přeběhlíky.

Jak skvěle Věci veřejné politicky pracují a jak pozitivní vliv bude mít smlouva na politickou kulturu, můžeme vidět na Praze 1, kde už členové VV sedí v zastupitelstvu. Ano, sice je lidé zvolili hlavně na protest proti ODS a jejím funkcionářům jako Filipu Dvořákovi, ale později se ukázalo, že bude potřeba podpořit Dvořákovu frakci v ODS v boji o radnici. A jak pěkně to díky disciplinovanosti zastupitelů proběhlo. Proč se ohlížet na to, že je lidé volili jako alternativu, když stranická linie káže jinak.

Opatření Věcí veřenjných následuje zářné vzory příkladných demokratů, jako jsou David Rath nebo Miroslav Sládek. Ale navazuje už na osvědčenou praxi První republiky, kdy mohli poslanci ztratit mandát za neposlušné hlasování a celá politika byla díky tomu bezpečně v rukou stranických sekretariátů. Zatím se ještě nepodařilo dotáhnout tento systém do konce; ideálně by místo skutečných poslanců rozhodovali přímo lídři stran, kteří by disponovali příslušným počtem hlasů. Tak by se tomu nechutnému přeběhlictví konečně udělala doopravdy přítrž.

Živí kandidáti ale přece jenom mají pár předností, které se využít dají — například když jsou to krásné blondýnky, které se nechají svlečené nafotit na kalendář.