Opencard – zázrak techniky

Před necelým rokem jsem tu měl úspěch svým článkem o Opencard a myslel jsem si, že za další rozepisování mi už ta karta ani nestojí. Nečekal jsem, že se mi osobně stane něco, co bude po komentáři přímo volat.

Nepatřím mezi zapřísáhlé odpůrce projektu Opencard – základní myšlenka univerzální městské karty je samozřejmě dobrá. Proč neobstarat jízdné v MHD, půjčování knih, návštěvu divadel a muzeí, parkování a další věci pomocí jedné moderní aplikace, že? Jenom při tom pražské zavedení jsme se dočkali trochu mnoha podivností (každý si na tom najde svoje: od předraženého projektu přes slabou využitelnost, vnucování občanům, hrozbu zneužití osobních údajů, až třeba po nesmyslně cizojazyčný název).

A tak jsem i já po několika měsících odolávání podlehl společenskému tlaku a rozhodl jsem se tu slavnou kartu si pořídit. A abych jí dal šanci ukázat hned své výhody, rozhodl jsem se podat si žádost pěkně elektronicky, přes internet.

Když jsem tedy poctivě vyplnil všechny pole formulářů, které na nás zvědaví magistrátní úředníci nachystali, postupně prošel stránkami "Typ požadavku", "Souhlas se zpracováním osobních údajů", "Údaje o držiteli", "Korespondenční adresa", "Žádost o aktivaci kartových aplikací" a "SMS autentizace", dočkal jsem se odměny, která mě upřímně pobavila a přesvědčila o tom, že tahle Otevřená karta je vskutku virtuózím technickým dílem:

Teď jenom zbývá rozmyslet se, jestli zajít podat žádost pěkně postaru s papírovými formuláři, nebo to vzít jako varování a na celou Opencard se raději zvysoka vykašlat...