Před deseti lety zemřela královna matka

Dnešního dne uplynulo právě deset let od smrti britské královny matky. Její Veličenstvo královna Alžběta, královna matka, rodným jménem Elizabeth Angela Marguerite Bowes-Lyon se narodila 4. srpna 1900, pocházela ze starobylého skotského šlechtického rodu – byla devátou z deseti dětí Claude George Bowes-Lyona, hrabě ze Strathmore a Kinghorne, a mezi jejími předky byli středověcí králové Skotska. Jako manženka Jiřího VI. byla poslední irskou královnou a indickou císařovnou.

Po klidném dětství na ni problémy světa dolehly s příchodem první světové války: Její bratr Fergus padl na západní frontě a skotské rodinné sídlo hrad Glamis (dějiště Shakespearova Macbetha) bylo přeměněno v nemocnici. Elizabeth sama také ve vojenském lazaretu pracovala. Už roku 1921 ji požádal o ruku druhý syn krále Jiřího V. Albert vévoda z Yorku, ale poprvé jej odmítla kvůli obavám ze svazujícího údělu člena královské rodiny (a to tehdy ještě nikdo netušil, že se stane královnou). Roku 1922 také poskytla novinám svůj první a zároveň poslední rozhovor. Nakonec se sňatkem souhlasila, a roku 1923 se tak stala vévodkyní z Yorku. Se svým manželem měla dvě dcery: Elizabeth a Margaret.

V lednu 1936 zemřel král Jiří V. a na trůn usedl jeho starší syn Eduard VIII.. Ten ale zakrátko způsobil pohoršení svým záměrem oženit se s dvakrát rozvedenou Američankou Wallis Simpson a nakonec se rozhodl abdikovat. Tak Albert, vévoda z Yorku už 11. prosince 1936 usedl na trůn pod panovnickým jménem Jiří VI. a jeho manželka se po jeho boku stala královnou a císařovnou. V kontrastu s nezodpovědným Eduardem přinesla do královské rodiny nový smysl pro povinnost a zodpovědnost. Jiří VI. měl dlouho problémy s veřejným vystupováním, ale jeho manželka mu vždy byla největší oporou, a také díky ní se dokázal uspěšně zhostit nesmírně obtížné role panovníka ve válečné době, kdy byla Velká Británie v přímém ohrožení nacistickým Německem – právě těmto událostem se věnuje skvělý film Králova řeč, který loni získal Oscara jako nejlepší film roku (a také za režii, scénář a hlavní mužskou roli). Během války doprovázela krále na diplomatických cestách ke spojencům do Francie a Severní Ameriky a neúnavně morálně podporovala britskou veřejnost – na každém kroku prokazovala upřímnou lásku vůči svému lidu a lid jí to oplácel. Když byl Londýn bombardován Němci, odmítla jej s dcerami opustit a zůstala s jeho obyvateli; známý je její výrok „Děti neodejdou beze mne, já neodejdu bez krále a král neodejde nikdy.“ Dodnes se také traduje její reakce na to, když 13. září 1940 nacisté vybombardovali londýnské královské sídlo. „Jsem ráda, že jsme byli bombardováni. Mám pocit, že se mohu lidem v East Endu podívat zpříma do očí,“ řekla královna, která byla se svým manželem v Buckinghamském paláci, když na něj dopadlo šest německých bomb. Není divu, že Adolf Hitler ji pro její vliv na odhodlání Britů označil za „nejnebezpečnější ženu Evropy“.

Na králi Jiřím VI. se bohužel podepsal výkon panovnické funkce v té nejtěžší době a jeho zdravotnímu stavu nepomohlo ani těžké kouření. A tak už roku 1952 odešel na věčnost a přenechal trůn své starší dceři Elizabeth (současné královně Alžbětě II.) – diamantovým výročím jejího nástupu letos žije nejen Velká Británie. Z manželky krále se stala královna matka (titul byl speciálně v jejím případě uplatněn kvůli totožnému jménu s vládnoucí královnou), a tak byla známa během zbylých padesáti let svého dlouhého života. Smrt milovaného manžela ji hluboce zasáhla a nejprve s stáhla z veřejného života a odešla na odpočinek do Skotska. Na naléhání ministerského předsedy Winstona Churchilla se však nakonec vrátila do Londýna, aby podpořila svou dceru a nakonec měla coby královna matka stejně plný program jako když byla manželkou krále. Postupem času se stala nejstarším členem britské královské rodiny a během života rostla její obliba mezi Brity, kteří oceňovali její charisma a silnou vůli, která jí pomáhala překonat životní problémy. Jako na svůj věk neobyčejně čilá a svěží žena oslavila i své sté narozeniny; na její počest byla při té příležitosti mimo jiné vydána speciální emise dvacetilibrových bankovek.

Zemřela pokojně ve spánku let 30. března 2002, sedm týdnů po smrti své mladší dcery, princezny Margaret, zatímco svou starší dceru měla po boku do svých posledních okamžiků. Ve svých 101 se stala nejstarším členem královské rodiny v britské historii – o délce jejího života v porovnání s překotnou historií 20. století si uděláme představu, když si uvědomíme, že zažila jak smrt královny Viktorie, tak teroristické útoky na World Trade Center. Téhož roku byla v televizní anketě vyhlášena 61. největší Britkou (její dcera Alžběta II. získala 24. místo).

Královská rodina se dnes shromáždila ve Windsorské kapli svatého Jiří a připomenula si po deseti letech zádušní mší památku královny matky a princezny Margaret, které jsou tu pohřbeny. Jak informoval Daily Mail, proběhla událost spíše v duchu potěšeného vzpomínání než truchlení, a další radost přinesla královské rodině zpráva o jejím novém přírůstku – Isla Elizabeth Phillips, která se narodila tento čtvrtek, je druhou pravnučkou královny.

Publikováno také na portále promonarchii.cz.