Referenda a zapomnětliví republikáni
Rudé vlajky na republikánské demonstraci v Madridu.
Je to vhodný symbol demokracie a respektu vůči názorům lidí?
Minulou neděli, 14. dubna, uplynulo 82 let ode dne, kdy španělský král Alfons XIII. opustil svou vlast a odešel do italského exilu, zatímco v jeho zemi byla vyhlášena druhá republika. Na připomínku tohoto výročí se v Madridu konala republikánská demonstrace, na níž zavlály bok po boku červeno-žluto-fialové republikánské a rudé komunistické vlajky. Počet účastníků sice podle některých mediálních zpráv byly tisíce, podle očitých svědků však jen asi tři stovky.
Agentura AP citovala Veronicu Ruiz, účastnici demonstrace a členku komunistické strany: Krále nikdo nezvolil. Chceme referendum. Byl by to spravedlivý a demokratický způsob jak zjistit, co lidé chtějí. Komunistická propaganda tu opět zvítězila nad historickými fakty; nebo je snad pro španělského občana takový problém vědět, že ústava současného Španělského království byla jednohlasně ratifikována parlamentem a schválena 87,8 % občanů v referendu v roce 1978? V přímém kontrastu proti tomu stojí ona oslavovaná druhá republika, která měla do obecného přijetí občany daleko (během pár let její vlády bylo jen prohloubeno rozdělení španělské společnosti natolik, že vedlo až k tragické španělské občanské válce).
Nejen že žádné referendum nerozhodlo o zřízení druhé španělské republiky, ale ani téměř žádné jiné republiky v Evropě. V některých případech o změně z monarchii na republiku dokonce nerozhodl ani řádně zvolený parlament (což je mimochodem případ Československa). Jediné dva případy, kdy ke změně došlo na základě referenda (Itálie v roce 1946 a Řecko v roce 1974) nebyly právě ukázkovými příklady demokracie a od počátku čelily podezření ze zmanipulovanosti. Naproti tomu, což je daleko méně známé, proběhla řada lidových hlasování, potvrzujících monarchii jako formu státu, od norského v roce 1905 (78,9 % pro zřízení monarchie) přes lucemburské v roce 1919 (80,3 % pro zachování monarchie), jiné řecké v roce 1935 (97,9 % pro obnovení monarchie), australské v roce 1999 (54,9 % pro zachování monarchie) až po lichtenštejnské v roce 2003 (64,3 % pro posílení pravomocí panovníka). Jak může navzdory tomu přetrvávat přesvědčení, že republika existuje vždy jaksi implicitně, automaticky „z vůle lidu“, zatímco monarchie proti ní?
Mimochodem, je zajímavé, že zatímco v monarchiích se referend o změně státního zřízení na republiku konalo za poslední století mnoho (až na výjimky vyzněly pro zachování monarchie), v republikách se referenda o zřízení či obnovení monarchie konala jen velmi zřídka. Vedle už zmíněného úspěšného řeckého v roce 1935 mě napadají dvě neúspěšná: brazilské v roce 1993 (13,4 % pro obnovení monarchie) a albánské v roce 1997 (33,3 % pro obnovení monarchie – ovšem též čelilo podezření ze zmanipulování ve prospěch republiky). Například v Řecku v průběhu 20. století probíhalo referendum o státním zřízení skoro každých deset let (1924, 1935, 1946, 1968, 1973, 1974), ale jakmile v sedmdesátých letech republikánský režim zapustil kořeny, byl s referendy konec.
Ostatně, zatímco španělští republikáni mávají svými rudými vlajkami a těžko si dokážeme představit, že by jim to v demokratickém státě někdo zakazoval, mnoho republik má dodnes platné různé zákony na ochranu republiky, které zastáncům monarchie zabraňují v zapojení do politické soutěže: V už zmíněném Řecku byla v roce 2012 vyřazena z účasti ve volbách strana Národní naděje na základě zákona zakazujícího monarchistickým stranám účast v parlamentních volbách (zatímco obskurní sbírka komunistických, marxistických a neonacistických stran nikomu nevadila), v Rakousku do roku 2011 platil zákon zakazující členům Habsbursko-Lotrinského rodu kandidovat na prezidenta a až na základě kritiky ze strany OBSE byl zrušen. I v Československu za první republiky platil zákon, zakazující činnost jakékoli monarchistické strany (dnes tu už naštěstí žádný takový zákon neplatí).
Jak potom může být republika automaticky považována za lepšího garanta zájmů občanů než parlamentní monarchie?
- Forgetful republicans (Radical Royalist)
- Meinungsfreiheit in Monarchie und Republik (Corona)
Matěj Čadil
95 let od smrti posledního českého krále
Zatímco nás příroda těší začátkem jara a 1. duben je spojený s aprílovými žerty, není špatné na chvíli si připomenout i jedno trochu smutnější výročí. Víte, že dnes je to právě 95 let od smrti posledního českého krále?
Matěj Čadil
Sto let od poslední korunovace
Letos se připomínalo 180 let od poslední české korunovace krále Ferdinanda V. roku 1836. Dnes je to ale právě 100 let, kdy byl náš panovník (císař Karel I.) naposledy korunován – byť jen korunou uherskou.
Matěj Čadil
70 let vlády
Po dlouhé nemoci dnes zemřel nejdéle vládnoucí panovník současnosti, thajský král Pchúmipchon Adunjadét. Na trůně seděl 70 let. Při pohledu na naše prezidentské volby kažých pět let může člověk takovou kontinuitu jen závidět.
Matěj Čadil
Památka posledního českého krále
28. září jsme si s velkou slávou připoměli svátek sv. Václava, knížete stojícího u kořenů naší státnosti. Dnes, 21. října, slavíme mnohem méně známý svátek blahoslaveného Karla I., posledního českého krále.
Matěj Čadil
Islámský fundamentalismus a genderová ideologie jako dvojí zlo dnešní doby
Čím byly nacismus a komunismus pro 20. století, tím je islamismus a mravní relativismus dnes. Pozoruhodně břitké přirovnání, které prohesl na právě probíhající synodě o rodině kardinál Sarah z Guiney.
Matěj Čadil
Obchod s orgány? Proč to pobouření?
Zatímco u nás poklidně běží okurková sezóna, Spojené státy žijí skandálním odhalením ilegálního obchodu s orgány a tkáněmi, který provádí největší státem dotovaná potratová organizace Planned Parenthood.
Matěj Čadil
Ve znamení kalicha
Pan prezident nám přichystal pěkný dárek k právě probíhajícím Dnům víry. Kdo by to byl řekl, že v Česku, s oblibou označovaném za nejateističnější stát Evropy, zavlaje nad sídlem hlavy státu křesťanský symbol?
Matěj Čadil
Svoboda vítězí. 1 + 1 = 3.
Občané Mendacie jako první na světě v referendu schválili změnu matematických zákonů. Stoupenci svobodné aritmetiky získali většinu hlasů, a tak odteď 1 a 1 už nemusí být jen 2, ale taky 3, 10 nebo třeba 369,5.
Matěj Čadil
Hokejové vlastenectví
Všimli jste si, kolik je v posledních dnech všude českých vlastenců? Není to pozoruhodné, když jindy je vlastenectví mnohými považováno téměř za sprosté slovo a k dobrému tónu patří si na Čechy zanadávat?
Matěj Čadil
Hi Friends! Američané nejsou dokonalí, ale naše přivítání si zaslouží
Když člověk sledoval radostné uvítání Američanů v Polsku a vedle toho rozběsněné reakce našich bolševiků a „přátel Ruska“, skoro aby se za svůj národ styděl. Snad to ale s námi nakonec tak špatné nebude.
Matěj Čadil
Milí Zelení, jen tak dál
Strana zelených si na svém víkendovém sjezdu odhlasovala institut spolupředsednictví: Od příštího roku má mít strana ne jednoho předsedu, ale rovnou dva. Divíte se, proč by chtěl někdo takovou ptákovinu dělat?
Matěj Čadil
Rumunsko na cestě k obnovení monarchie?
Dovedete si představit, že by jedna z evropských zemí mohla v nejbližších letech opustit republikánský režim a nahradit jej konstituční monarchií? Není to představa úplně nereálná.
Matěj Čadil
Československé království?
Dovedete si představit, že byste byli občany Československého království? Zvláštní myšlenka, že? Přitom ji jeden čas prosazovala jedna z nejoslavovanějších postav naší novodobé historie.
Matěj Čadil
Španělé si přejí, aby měl král silnější politickou roli
Navzdory povyku, jenž v souvislosti se střídáním na trůnu vyvolali španělští levicoví republikáni, se ukazuje, že většina Španělů je věrna svému králi a uvědomuje si význam monarchie pro stát a společnost.
Matěj Čadil
Den královských narozenin
Včerejšek, 10. červen, byl zajímavý tím, kolik narozenin a výročí v královských rodinách se v tento den sešlo. Posuďte sami.
Matěj Čadil
Odchází obdivuhodný panovník, španělský král Juan Carlos I.
Španělský král dnes oznámil svou abdikaci. Přestože o něm v posledních letech bylo spíše slyšet v souvislosti s kritikou, zaslouží si Juan Carlos I. obdiv pro to, čím se zapsal do moderní historie Španělska.
Matěj Čadil
Libyjský ministr zahraničí podporuje návrat monarchie
Libyjský ministr zahraničí Mohamed Abdelazíz na zasedání ministrů zahraničí států Arabské ligy oznámil svou podporu obnovení libyjské monarchie. Je to naděje pro chaosem zmítaný stát?
Matěj Čadil
92. výročí smrti posledního českého krále
Právě včera uplynulo 92 let od od smutného dne 1. dubna 1922, kdy zemřel ve vyhnanství na ostrově Madeira poslední vládnoucí český král Karel III.
Matěj Čadil
Před pětadvaceti lety zemřela poslední česká královna
Monarchie v českých zemích se často chápe jako věc dávné historie, středověku, ne-li rovnou pohádky, ale přitom právě dnes je tomu pouhých pětadvacet let ode dne, kdy zemřela zcela skutečná česká královna Zita.
Matěj Čadil
Před 80 lety zemřel belgický král Albert I.
Dnes uplynulo 80 let od smrti belgického krále Alberta I. V Belgii je obdivován pro chrabrost za 1. sv. války. Pro nás je zajímavé, že jeho život je v mnoha detailech podobný našemu poslednímu králi, Karlovi I.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 126
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3842x
Zabývám se grafickým designem a tvorbou internetových stránek, rád fotím, kreslím a maluju. Budu rád, když se podíváte na mé internetové portfolio, případně na galerii mé tvorby na deviantArtu. Provozuji web www.angrenost.cz, zabývající se světem J. R. R. Tolkiena, včetně encyklopedie, slovníku, ilustrací, diskusního fóra a dalšího. Jsem autorem webu Promonarchii.cz, která si klade za cíl představit myšlenku monarchie jako zcela moderního systému, který může i v současnosti nabídnout mnoho předností v porovnání s republikou.
Jsem členem politické strany Koruna Česká a občanského sdružení Campamento '99