O prezidentském platu a státním rozpočtu

Zatímco celá země žije pádem vlády, trošku zapadla jedna zajímavá událost: Prezident věnoval třetinu svého platu na splácení státního dluhu. Zajímavé gesto, které si zaslouží trochu pozornosti.

Přestože pro Miloše Zemana obyčejně nemám moc slov chvály, toto gesto je mi sympatické. Samozřejmě se nabízí pochybnost, že jde z jeho strany o pouhý populismus: budování si image „lidového“ prezidenta a vymezení se vůči vládě: „Vy stát zadlužujete, zato já se snažím dluh splácet.“ Ale je třeba uznat, že jen málokterý populista je ochoten uplácet lid ze svého vlastního platu. A pokud se povede naplnit deklarovaný smysl nadačního fondu, tedy k prezidentovi se připojí i další bohatí dárci, bude to jistě záslužné. A kdyby snad podobně jednali všichni politici (a nejen politici), kteří se během let na růstu státního dluhu podíleli, třeba by se jim vrátila část ztracené důvěry občanů. Jaká to krásná představa. Ačkoli se nemohu zbavit pocitu, že nežli ládovat peníze do bezedné černé díry státní kasy, je lepší věnovat je na konkrétní bohulibé účely (možná by pak stát mohl skutečně snížit své výdaje).

Dejme si ale celou věc do trochu širší perspektivy: Prezident se tedy vzdává měsíčně šedesáti tisíc korun (tedy ročně asi 720 tisíc) ze svého celkového platu 180 tisíc. Jedna třetina prezidentského platu – zní to pěkně, jenže za prvé, s náhradami se plat prezidenta vyšplhá asi na 360 tisíc, a za druhé, pokud věnovaný obnos srovnáme vůbec s celkovým množstvím peněz, které prezidentská kancelář ze státního rozpočtu dostává (letos 334 403 000 Kč¹), už to tak impozantně nepůsobí. Jistě, většina těchto peněz je třeba pro nutný provoz a platy zaměstnanců, takže si s nimi prezident nemůže dělat, co chce. Ale stojí za to uvědomit si, kolik peněz nás prezident s celým svým aparátem stojí.

Proč to ale vůbec takto vypočítávám? Celá záležitost s vracením části prezidentského platu státu mi připomněla jinou hlavu státu, o jejímž financování se v poslední době mluvilo a stojí za to ho trochu přiblížit. Jde o britskou královnu Alžbětu II.

Zatímco ve většině evropských konstitučních monarchií jsou výdaje na královský dvůr jednou z položek státního rozpočtu, jako jsou u nás výdaje na prezidentskou kancelář (dlužno ovšem dodat, že zpravidla kupodivu skromnější²), ve Spojeném království je situace poněkud zajímavější. Ale pro vysvětlení musíme jít trochu do historie:

Do 18. století angličtí a britští panovníci pokrývali veškeré oficiální výdaje ze zisků, jež jim plynuly z jejich vlastních dědičných panství. Roku 1760 ale král Jiří III. uzavřel při svém nástupu dohodu s parlamentem, na základě níž se vzdal výnosů plynoucích z královských panství (Crown Estate) ve prospěch státu, výměnou za to, že potřeby královského dvora budou naopak placeny ze státní pokladny (Civil list a další položky rozpočtu). Čili panovník sice pobíral plat od státu, ale zároveň přímo do státní pokladny plynuly veškeré příjmy z jeho korunních statků. A protože výnosy korunních statků časem rostly, zatímco rozpočet královského dvora byl v průběhu doby vládami stále více omezován, stát na monarchii trvale vydělával (např. v roce 2012 korunní statky vydělaly 200 mil. GBP a královský dvůr dostal od státu 40 mil. GBP. Stát tedy vydělal 160 mil. GBP – asi 4,8 mld. Kč).

Toto uspořádání platilo až do roku 2012, od letoška však došlo ke změně a zjednodušení: Civil list byl zrušen a královský dvůr začal být opět placen na základě výnosu z korunních statků. Jenže zdaleka ne celého výnosu; královská rodina dostane 15 %, zatímco zbylých 85 % putuje do státní kasy. Výsledek je tedy takový, jako by byl výdělek z rodového majetku královské rodiny z 85 % zdaněn státem³. Takže když v roce 2012 činily výnosy z korunních statků 240 mil. GBP, královská rodina dostane 36 mil. GBP⁴, zatímco státní kasa díky korunním statkům vydělá 204 mil. GBP (6,1 mld. Kč) (viz zde).

Co si vzít ze srovnání českého a britského modelu, nechávám na vás. Ale jak vidíte, skutečné údaje mohou někdy vyvrátit obecně tradované pověry, jako třeba že monarchie je příliš drahá.

A to jsem vůbec nezmínil třeba přínosy pro turistický ruch, které jsou sice těžko vyčíslitelné, ale nezanedbatelné. Zejména při výjimečných událostech, jako byla předloňská královská svatba prince Williama a Kate Middleton: Celkové náklady činily asi 34 milionů GBP, ale celý svět tehdy tuto slávu sledoval a turistickému ruchu ve Spojeném království přinesla 2,7 miliard GBP! A opět dnes, s netrpělivě očekávaným narozením jejich prvního potomka a budoucího následníka trůnu, odhaduje se, že sama tato událost přinese britské ekonomice až 240 mil. GBP.

Dovedete si představit něco takového u nás? Jediná velká událost spojená s úřadem prezidenta jsou prezidentské volby, které však pro stát znamenají pouze stamilionové náklady, zatímco výnosy z turistiky plynou tak leda od těch občanů, kteří před volební kampaní raději odcestují na venkov. Je sice pravda, že Miloši Zemanovi se virózou nad korunovačními klenoty podařilo Českou republiku ve světě trochu zpropagovat, ale něco mi říká, že i kdyby se jeho dcera vdávala, s tím přínosem pro turistický ruch to nijak slavné nebude. Inu, republika je republika.

1) Viz Zákon o státním rozpočtu České republiky na rok 2013

2) Zatímco výdaje českého státního rozpočtu na prezidenta činí už zmíněných 334 milionů Kč, například dánská a švédská monarchie si musí vystačit s rozpočtem v přepočtu kolem 250 mil. Kč a španělská monarchie dokonce jen asi 185 mil. Kč. Lichtenštejnský kníže dokonce nedostává od státu vůbec nic a musí se uživit vlastním hospodařením s rodovým majetkem. Více zde.

3) Ono je to samozřejmě složitější. Dalo by se třeba namítnout, že královská rodina nemůže podle zákona s Crown Estate zcela volně disponovat, tedy například je ze své vůle rozprodávat, nicméně stále je třeba uznat, že jde o korunní majetek (nejste-li zastánci teze, že majetek se má znárodnit jen proto, že ho někdo vlastní více se vám zamlouvá).

4) v přepočtu asi 1 080 mil. Kč, tedy výrazně více než ostatní evropské monarchie. Britská monarchie ovšem tradičně klade důraz na okázalejší reprezentaci, a také je ve světě zdaleka nejznámější. Nezapomeňme též, že Alžběta II. je královnou celkem asi 134 milionů lidí. Že si vystačí jen s třikrát větším rozpočtem než český prezident, je docela obdivuhodné.