Sto let od poslední korunovace
Konec roku 1916 nepatřil pro střední Evropu k pěkným obdobím. Naše země byly uprostřed vleklých bojů první světové války a 21 listopadu ve svých 86 letech a po 68 letech vlády zemřel císař František Josef I. Jeho smrt byla koncem jedné epochy a z dnešního pohledu se nám může zdát, že jen předznamenala o dva roky později následující nevyhnutelnou smrt monarchie.
Tehdy se ale skutečnost jevila jinak a podunajská říše stále ještě snila o slavné budoucnosti. Starý panovník sice zemřel, ale na trůn nastoupil nový, mladý císař a král Karel I., velká osobnost, kterou teprve v současnosti začíná odborná i laická veřejnost více doceňovat. Hned od svého nástupu se snažil maximálně zmírnit válečné utrpení svých poddaných (byl prvním na světě kdo zavedl ministerstvo sociálních věcí), omezit krutost při vedení války (mimo jiné potlačoval užívání bojových plynů a odmítal neomezenou ponorkovou válku) a nabídnout vstřícnost politickým nepřátelům (kdyby nenechal propustit politické vězně, například Karel Kramář a Alois Rašín by byli popraveni za velezradu a špionáž). A především byl jediným z vládců válčících zemí, kdo vyslyšel mírové výzvy papeže Benedikta XV. a snažil se o mírová jednání, aby mohl svou říši co nejdříve vyvést z ničivé války na jejímž zahájení se nepodílel (kvůli mnoha politickým okolnostem bohužel neúspěšně). Své odhodlání shrnul v tradičním manifestu Mým národům, kde uvedl:
„Chci učiniti vše, aby hrůzy a oběti války byly co nejdříve zažehnány, aby těžce pohřešovaná požehnání míru byla Mým národům opět získána“.
Ostatně roku 2004 jej papež Jan Pavel II. slavnostně blahořečil a vyzdvihl jej jako příklad velkého křesťanského státníka a mírotvorce.
A korunovace uherským králem v Budapešti, ke které došlo měsíc po Karlově nástupu na trůn, 30. prosince 1916, byla poslední velkolepou slavností rakousko-uherské říše, která dala lidem na čas zapomenout na těžkosti války, oslavovala velkou historii a vystihovala naději do budoucna, která přicházela v osobě nového panovníka. Karlovi přátelé a spolupracovníci jej sice před brzkou uherskou korunovací varovali a je pravda, že korunovační přísaha mu omezila možnosti plánované reformy v uherské části říše, ale na druhou stranu Maďaři na svého korunovaného krále nikdy nezapomněli. Bylo to právě v Maďarsku, kde po první světové válce byla největší šance na obnovu monarchie a v roce 1921 se o to Karel pokusil a byl obyvatelstvem vřele přijat (byť pro zradu regenta admirála Horthyho nakonec nebyl úspěšný). A dodnes je na Karlově hrobě vždy spolehlivě nejvíce věnců a stuh v maďarských barvách.
Budapešťská korunovace však měla být jenom první v řadě. Karel byl rozhodnutý dát se korunovat také v dalších zemích monarchie, především českým králem v Praze (k českým zemím měl vždy sympatie a prožil tu, v Brandýse nad Labem, nejšťastnější část svého života). Proč k tomu nakonec nedošlo? Důvody můžeme vidět různé, mimo jiné prostě válečné vyčerpání, kdy císař nechtěl utrácet za další nákladnou a okázalou slavnost, zatímco obyvatelstvo trpí nedostatkem.
Především ale měl zásadní vliv odpor jistých politických skupin, který ovšem svedl do jednoho tábora zcela nepravděpodobné spojence: na jedné straně velkoněmecké nacionalisty z řad českých Němců, na druhé straně české nacionalisty z řad domácího a zahraničního odboje.
Zatímco většina obyvatel Zemí koruny české by jistě korunovaci uvítala se stejným nadšením jako v Uhrách a čeští demokraticky zvolení poslanci v Říšské radě vydali prohlášení, kde pravili „národ český jako vždycky v minulosti tak také v přítomnosti i v době příští vidí svoji budoucnost a podmínky svého vývoje jen pod žezlem habsburským“, dvě výše zmíněné skupiny se děsily oddanosti a loajality, kterou by korunovaný český král mezi svými poddanými získal, neboť už měly s českými zeměmi jiné plány.
Němečtí nacionalisté je chtěli připojit k Německé říši a české království jim bylo na překážku. Podobně čeští nacionalisté je chtěli odtrhnout od podunajského soustátí, krále Karla svrhnout a nastolit buď novou dynastii nebo dokonce republiku (což se nakonec stalo). Karel Kramář podle vlastních slov celé noci nespal z obav, aby Karel I. nezačal připravovat korunovaci v Praze (tak se císaři odvděčil za své propuštění). A také T. G. Masaryk právem viděl v popularitě nového panovníka mezi Čechy nebezpečí pro svou politickou kliku: „Ještě jeden takový krok a skončili jsme!“ řekl po Karlově amnestii v roce 1917. Není to zajímavý pohled na historii této doby, kterou jsme zvyklí vnímat optikou boje Češi versus Habsburkové?
Nakonec tedy k české královské korunovaci nedošlo, a uherská korunovace 30. prosince před sto lety tak zůstala nejen poslední korunovací ve střední Evropě, ale také zatím vůbec poslední katolickou královskou korunovací. Císař Karel I. zůstal českým králem (jakožto Karel III.) pouze nekorunovaným. K tomu je na místě drobná poznámka: Občas zaznívá kritika, že Karel I., stejně jako jeho předchůdce František Josef I., vlastně žádnými českými králi nebyli, neboť se nenechali v Praze korunovat. To je ale nepochopení významu korunovace; následník trůnu podle jasně definovaného nástupnického řádu se stal novým králem okamžikem smrti krále předchozího. Korunovace, přinejmenším v posledních staletích, nebyla k výkonu vlády nutná; představovala pouze státně-náboženský obřad slavnostního potvrzení krále ve funkci, zdůrazňující duchovní přesah jeho úřadu. Mimochodem, vzhledem k tomu, že nebyla ani žádná císařská korunovace ve Vídni, by podle stejné logiky Karel I. nemohl být považován ani za rakouského císaře, což ovšem pochopitelně nikdo nezpochybňuje (a z dnešních evropských panovníků je skutečně korunována jen královna Alžběta II.).
Historie jak známo nezná žádné kdyby, nicméně není snad příliš troufalé domnívat se, že pokud by se Karel skutečně nechal korunovat i na českého krále a Země koruny české se za svého panovníka postavily, mohla se historie střední Evropy vyvíjet o poznání jinak, mohlo být vykopáno méně příkopů a postaveno více mostů. I proto má smysl císaře a krále Karla I. si připomínat.
Více o Karlovi prvním například v článku Památka posledního českého krále.
Matěj Čadil
95 let od smrti posledního českého krále
Zatímco nás příroda těší začátkem jara a 1. duben je spojený s aprílovými žerty, není špatné na chvíli si připomenout i jedno trochu smutnější výročí. Víte, že dnes je to právě 95 let od smrti posledního českého krále?
Matěj Čadil
70 let vlády
Po dlouhé nemoci dnes zemřel nejdéle vládnoucí panovník současnosti, thajský král Pchúmipchon Adunjadét. Na trůně seděl 70 let. Při pohledu na naše prezidentské volby kažých pět let může člověk takovou kontinuitu jen závidět.
Matěj Čadil
Památka posledního českého krále
28. září jsme si s velkou slávou připoměli svátek sv. Václava, knížete stojícího u kořenů naší státnosti. Dnes, 21. října, slavíme mnohem méně známý svátek blahoslaveného Karla I., posledního českého krále.
Matěj Čadil
Islámský fundamentalismus a genderová ideologie jako dvojí zlo dnešní doby
Čím byly nacismus a komunismus pro 20. století, tím je islamismus a mravní relativismus dnes. Pozoruhodně břitké přirovnání, které prohesl na právě probíhající synodě o rodině kardinál Sarah z Guiney.
Matěj Čadil
Obchod s orgány? Proč to pobouření?
Zatímco u nás poklidně běží okurková sezóna, Spojené státy žijí skandálním odhalením ilegálního obchodu s orgány a tkáněmi, který provádí největší státem dotovaná potratová organizace Planned Parenthood.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Nejednáme. Na obzoru je stávka soudních pracovníků, požadují vyšší platy
Premium Odvádějí vysoce odbornou práci, musejí skládat speciální zkoušky, někdy sami vypracovávají drobná...
Pokroková nenávist k Židům. Jak se z univerzit v USA staly filiálky Hamásu
Premium Na elitních amerických univerzitách vyhánějí Židy takovým stylem, že to tam vypadá jako v Německu...
Karafiátovou revoluci zažehla jediná píseň. Portugalsko vyvedla z diktatury
Málokterá revoluce je spojena s písní a květinou, jako se to stalo té portugalské. Před 50 lety se...
Chtěl se odpálit během olympiády v Paříži. Ve Francii zatkli 16letého hocha
Kriminalisté ve Francii v úterý zadrželi 16letého mladíka francouzské národnosti, který na...
BRTEV Č. P. 20 - ROD. DŮM, VČETNĚ ST. P.Č. 34, P. P.Č. 374/1, 377, 378/1, 747 V K. Ú. BRTEV
Lázně Bělohrad, okres Jičín
4 300 000 Kč
- Počet článků 126
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3842x
Zabývám se grafickým designem a tvorbou internetových stránek, rád fotím, kreslím a maluju. Budu rád, když se podíváte na mé internetové portfolio, případně na galerii mé tvorby na deviantArtu. Provozuji web www.angrenost.cz, zabývající se světem J. R. R. Tolkiena, včetně encyklopedie, slovníku, ilustrací, diskusního fóra a dalšího. Jsem autorem webu Promonarchii.cz, která si klade za cíl představit myšlenku monarchie jako zcela moderního systému, který může i v současnosti nabídnout mnoho předností v porovnání s republikou.
Jsem členem politické strany Koruna Česká a občanského sdružení Campamento '99