Senátní volby a královská svatba

České země a Lucembursko jsou úzce propojeny svou historií. A dnes se tu i tam konaly velké státní události, byť značně odlišného druhu. Zkusme si obě události porovnat a schválně jestli mi dáte za pravdu, že máme Lucemburčanům co závidět.

Královská svatba – svátek monarchie

Senátní volby – svátek republiky

V Lucembursku se včera a dnes (v pátek na radnici a dnes v kostele) slavila královská (či chcete-li velkovévodská) svatba následníka trůnu. V Česku se, také včera a dnes, rozhodovalo o obsazení jedné třetiny křesel v horní komoře parlamentu.

V Lucembursku se dědičný velkovévoda Guillaume (po česku Vilém) a půvabná hraběnka Stephanie de Lannoy stali budoucím velkovévodským párem, který jednou stane v čele státu. V Česku se vedl mezi politiky boj o to, zda levice obsadí většinu v senátu.

V Lucembursku celá země oslavovala a davy lidí vítaly novomanžele v ulicích hlavního města. V Česku volby vlastně lidi moc nezajímaly – čtyři pětiny voličů zůstaly doma. Nebo jely na chatu, dokud je ještě na horách hezky a rostou houby.

U lucemburské svatby jsme mohli vidět panovníky z několika evropských monarchií a spoustu dalších významných osobností. U českých voleb člověk zaznamenal tak leda návštěvu volební místnosti prezidenta Klause, který vhodil hlas kandidátce ODS.

Lucemburská svatba přilákala do tohoto půlmilionového státečku pozornost novinářů, hned několik televizních stanic z různých států nabídlo přímý přenos. České volby by zahraniční média zaujaly snad jedině kdyby většinu získali komunisti.

Můžete namítnout, že senátní volby nemají zase tak velký význam a ve volbách do sněmovny to bude něco jiného. Ale význam mají každé volby a kdo ví, jestli právě dnes zvolení senátoři nebudou jednou jazýčkem na vahách pro budoucí směřování státu

Můžete namítnout, že vás nějaká svatba nezajímá a že to má být soukromá záležitost a ne státní oslava. Ale copak je na svatebním obřadu něco špatného? Je to velký den v životě nejen novomanželů, ale celé široké rodiny. A pro královské rody je tou širokou rodinou v jistém smyslu celý národ.

Můžete namítnout, že srovnávám nesrovnatelné a že svatba v panovnickém rodě se vůbec nemůže porovnávat s demokratickými volbami. Ale co srovnatelného nám tedy náš stát nabízí?

Když jsem sledoval na jedné straně přenos z lucemburské svatby a souvisejících oslav, na druhé straně počítání výsledků senátních voleb a moudrá vyjádření politiků, přišlo mi trochu líto že nežiji v Lucembursku, kde mají dnes důvod k oslavám. A nechci se pouštět do komentování konkrétních výsledků; nejsem z nich nadšený, i když i tak vidím světlá místa v podobě vítězství několika kandidátů menších stran a nezávislých. Jde o něco jiného: Královská svatba, podobně jako ta loňská ve Velké Británii, je příležitostí k radosti, která sjednocuje. Která je důvodem k oslavám pro každého, nejen pro přívržence vítězné strany.

Nechápejte mě špatně, nejsem proti volbám a demokracii (to mají v Lucembursku taky), ale myslím si, že o něco přicházíme. Náš republikánský stát nám nabízí jenom politické souboje a konfrontace, ale ne mnoho důvodů ke společné radosti (pokud zrovna nevyhrajeme mistrovství světa v hokeji). Uvažuje se v měřítku volebních období a nebuduje se nic dlouhodobého. Co by asi na dnešní situaci naší republiky řekl císař Karel IV., který kdysi pod svou vládou spojil Lucembursko i Země Koruny české? Neudělali jsme s tím svržením monarchie před 94 lety přece jenom chybu, neochudili jsme tím hlavně sami sebe?

Na závěr k zamyšlení citát mého oblíbeného autora, C. S. Lewise:

Když se lidem zakazuje ctít krále, ctí místo toho milionáře, sportovce či filmové hvězdy, nebo rovnou prostitutky a gangstery. Protože duchovní podstata člověka potřebuje být nasycena stejně jako tělo; odepřete jí potravu a bude místo ní hltat jed.

Na konec jedna malá poznámka: Pokud s myšlenkami článku souhlasíte, možná by vás mohlo zaujmout i toto a toto.